Probouzí mě východ slunce. Jdu na snídani. Někdy si ji dám doma a někdy stejně jako dnes jdu do malého hotýlku na pláži, kde sedím většinou venku, pozoruji moře a poslouchám šplouchání. Miluju, jak je vodní hladina po ránu klidná, téměř bez vln. Většinou jsem bosa, ale dnes mám na sobě pohodlné sandály a vzala jsem si i svůj měkký pohodlný svetřík, ve kterém se cítím jako v bavlnce. Není mi ani horko, ani zima, prostě tak akorát. Cítím se vyrovnaně, řekla bych až požehnaně, v absolutním pohodlí a bezpečí.
Vybírám si z široké nabídky snídaní. Různé druhy ovoce a zeleniny, vajíčka na různé způsoby, teplé zdravé kaše na sladko i na slano s různými druhy oříšků. Dnes mám chuť na sladkou rýžovou kaši s banánem a mangem, posypanou pohankovými vločkami, skořicí a kakaem. K tomu si beru ještě malý makovníček, bezkofeinový zelený čaj a kávu, kterou si vychutnávám a při tom plánuji dnešní den.
Po snídani jdu do svého apartmánového domku, kde na mě čekají pejsci. Když je pořádně opusinkuju, jdeme na pravidelnou procházku po okolí. Za necelou hodinku se vracíme, pejsci si lehnou do pelíšku na terase, hned vedle stolu, který je pod slunečníkem, aby měli stín. Já si připravím do karafy vodu a jdu za nimi na terasu. U stolu otevírám notebook a sešit a píšu knihu. Píšu bez přestávky až do oběda.
Když už mě z psaní vytrhne hlad, vyrážím do blízké restaurace na promenádě. Objednávám si čerstvou pečenou rybu se zeleninou a noky a k tomu sklenku červeného. Při psaní se mi fantazie rozjela na plno a potřebuji se zklidnit a přepnout „z hlavy do těla“. Po obědě jdu na pláž, kde si zaplavu a chvíli medituji na lehátku. Poté se přesunu s notebookem do kavárny, kde komunikuji s lidmi a vyřizuji, co je třeba. Také připravuji poslední detaily na víkend, kdy přijede další skupinka lidí, které ubytovávám v apartmánech a připravuji pro ně sebepoznávací program.
Takto si představuji jeden ze svých dnů v budoucnu. Některé dny maluji obrazy, pracuji s energií, natáčím videa anebo komunikuji s lidmi. Co se mi ale ve všech představách spojuje je zdravé pestré jídlo, které nemusím vařit a mám velký výběr. Pak také dostatek času na psy, vyrovnanost, voda a psaní.
Když za mnou přijde někdo, kdo hledá své životní poslání, děláme i tohle cvičení. Až překvapivě málo lidí totiž ví, nebo je ochotno si přiznat/dovolit, po čem skutečně touží, co je naplňuje a jaké mají priority. Například u mě je z popsaného dne jasné, jak je pro mě důležité mít zajištěné kvalitní zdravé jídlo, které si nejlépe někde objednám, někam si na něj zajdu, abych měla dostatek času na práci/ tvorbu. Je to pro mě tak důležité a prioritní, že ve svém dni nemám třeba ani zmínku o partnerství.
Vše, co se dá z mého popisu vyčíst, nebudu popisovat, na to tu není prostor a šlo mi jen o ukázku. Nejdřív je tedy důležité zjistit a přiznat si, co skutečně chci JÁ a po čem touží moje duše. To je úplný základ. Když se někoho zeptám, co si přeje, většinou je to něco jiného než na co přijdeme po tomto jednoduchém cvičení. Je to tím, že často si dáváme různé mantinely, nebo chceme to, co naše rodina, partner, atd.
Zkuste tohle cvičení také. Ale – nejdřív si představte, že jste odpočatí a po dovolené. To je totiž další věc, že mi lidé popisují, jak se celý den jen válí, jsou sami bez lidí atd… takže, už jste po dlouhé dovolené a odpočatí… a popisujte co nejvíce detailů, v těch se skrývá spoustu informací.
Takže, jak vypadá váš ideální den v roce 2029? 🙂