Olgo, je životní poslání něco, s čím sem už duše přichází? Nebo poslání není pevně dané a může se třeba během života měnit, respektive si ho můžeme v každém okamžiku nově „vymyslet“?

Záleží, co si kdo pod pojmem životní poslání představuje. Své životní úkoly si plánujeme před příchodem sem na Zem, ale naše „poslání“ má mnoho vrstev a není jen o nějaké jedné rovině. Jsou tu určité pevně dané body, ke kterým nás to v životě vede, pokud následujeme svou intuici. „Životní“ poslání je na celý život a není to tedy o tom si o sobě něco přečíst, vykonat a mít „splněno“. Nepatří sem jen povolání, ale třeba i to, že máme ukončit karmu rodu, být „vidět/slyšet“, anebo si třeba prožít ztráty a omezení, protože to má duši pozvednout. Je toho tedy víc a já se zaměřuji na určitou část, která je pro lidi pochopitelná a zavede je právě na tu cestu, která k jejich pravému poslání vede.

Jedna z nejčastějších otázek lidí je dnes právě, jak svůj životní úkol poznat. Co byste tedy poradila někomu, kdo své poslání vidí jakoby v mlze a přál by si své poslání a životní poslání poznat.

Poznávat sám sebe, to je základ. Ať už si někdo vybere cestu meditace, numerologie, astrologie či sebereflexe skrze životní zkušenosti. Pro zjištění životních úkolů, ujištění nebo nasměrování je vhodný právě numerologický výklad, který „rozšifruje“ naše životní úkoly z data narození. Ovšem stále je to jen část větší skládačky. Numerologie ani channeling nám neřekne konkrétně „buď malířka, ředitel, uklízečka“, vždy je to o potenciálu k té či oné věci a záleží na naší volbě.

A co pomáhá, když se chci rozhodnout mezi dvěma nebo více variantami?

Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Řekla bych, že se má člověk rozhodovat srdcem, ale je mi jasné, že pokud člověk hledá, tak mu tohle moudro moc nepomůže. Je dobré zkoušet ty varianty, které jsou nám na začátku blíž a ostatní dělat okrajově. Vrcholový manager může mít koníčka pěstování bylinek a postupem času zjistí, že bylinky ho více naplňují. Tedy jedna možnost je zkoušet. Spoustu indicií nalezneme také v dětství a dospívání, když jsme ještě nebyli tolik ovlivnění tím, co bychom „měli“ dělat a co se „hodí“. Občas se na své cestě ztratíme, protože se snažíme zapadnout do určitých škatulek nebo něčích představ. Děláme, co je „vhodné“, co je zrovna in a neposloucháme svou intuici. Při rozhodování bych si tedy nejdříve zjistila, co skutečně chce moje duše, ne hlava, nebo partner a mé okolí, oprostila se od různých dogmat a přesvědčení a vzpomněla si, co jsem ráda dělala jako dítě nebo puberťák. Často slýchám, že si to lidé nepamatují, pak tedy přichází další možnost a to zjistit, v čem spočívá moje jedinečnost. To zjistím například uvědoměním, co mi jde samo od sebe, co dělám přirozeně, a tak lehce, že je pro mě až nepochopitelné, že ostatní to tak nemají. Tahle naše jedinečnost je pro nás tak přirozená, že si ani neuvědomujeme, že ji máme a že je to dar. A z toho se dá také dobře vycházet.

Jak jste se vlastně k tomu, co děláte nyní, dostala?

Myslíte výklady? Byla jsem na festivalu alchymistické Litoměřice, kde měla „stánek“ numeroložka Dagmar Halotová, která na základě data narození sdělovala životní úkoly. Posadila jsem se a ona mi sdělila (respektive já to tak pochopila), že mé obrazy jsou léčivé, že svou tvorbou budu učit druhé, předávat informace a další věci, a že je nejvyšší čas začít něco „dělat“. To by povzbudilo asi každého, ale mě v tu chvíli zapadlo hlavně to malování, protože jsem s ním začínala a moc si nevěřila. Bylo to pro mě povzbuzení a „nakopnutí“. Později jsem jela na její jednodenní seminář o karmických kódech duše. Tam mi zapadly další věci a byla jsem z toho tak nadšená, že jsem začala výklady dělat lidem v mém okolí. Tedy žádné čáry máry, ale klasická numerologie, kterou já jen předávám dál. Teď do výkladu zařazuji ještě další informace, jako například astrologii plus, co mi zrovna přijde, že je vhodné sdělit.

Děkuji. A co Vás v životě nejvíce ovlivnilo, nebo jaká byla Vaše přelomová zkušenost?

Životní zkušenosti celkově. Největší přelom a tím následný posun přišel se zlomeným srdcem a spuštěním panických ataků. Ale i návštěv různých lékařů, kteří většinou jen hádali, co se mnou je a zkoušeli mi vnutit různá vysvětlení. Ať už se jednalo o zmíněné panické ataky, vysoký cholesterol, nebo prasklou cystu a krvácení do břicha, kdy mě posílali domů s tím, že mi nic není. Tehdy jsem si uvědomila, že systém je nějak špatně, a to nejen ten zdravotní. Začala jsem se víc zajímat, jak funguje moje tělo, že se dá léčit skrze energie a že psychickým a emocionálním stavem můžu ovlivnit tělo fyzické. Tím nechci říct, že teď mám vše v životě srovnané, ale většinou už umím věci, které se mi dějí pochopit a tím i vyřešit.

Někde jste napsala, že berete život jako hru. To mi je sympatické. Jak nebrat všechno tak vážně? Mám pocit, že spousta lidí vidí jen problémy…

V tomto mám výhodu, že jsem splachovací. Když mi někdo ublíží, nebo mi něco vadí, dlouho se tím nezabývám. Když mi ujede vlak, řeknu „doprdele“, ale do pěti minut už jsem přizpůsobená plánu B a neřeším, co by mohlo být, nebo co jsem ztratila tím, že mi ujel vlak. Jako když hrajete dostihy a skočíte na Napoliho s plně obsazenými žetony. Řeknete si „sakra“, chvilku vám to vadí, ale pak prostě hrajete dál.

Co si myslíte, že je v dnešní době nejdůležitější? Čemu věnovat pozornost?

Já bych začala tím, čemu pozornost nevěnovat. Starému systému. Přestat živit staré struktury a s tím spojené strachy. A co je nejdůležitější v dnešní době? Vybírat si, jakou informaci „konzumuji“. Naciťovat se, jestli to, co slyším, nebo čtu, skutečně rezonuje s mou nejhlubší podstatou. Nepřijímat něčí názory, rady, učení, doporučení či nařízení jen proto, že to nějaká domnělá autorita řekne v televizi. A je jedno, jestli je to politik, lékař, úspěšný business mentor, držitel Nobelovy ceny za mír, nebo náš oblíbený Guru.

Vím, že píšete knihu jejíž děj se odehrává v budoucnosti a že o tom ještě nechcete příliš mluvit. Přesto se na závěr zeptám, jestli přeci jen nechcete alespoň něco prozradit nebo naznačit. Co nás na Zemi v budoucnu čeká?

Nevím, co nás čeká……ale budoucnost, kterou tvořím a vnímám já, je založena na principu ukončení „boje“ se současným systémem a vytvářením nového, který „převálcuje“ ten starý. Lidé pochopí, že se starým systémem nemá smysl bojovat, že se nerozkládá zevnitř, nesnaží se ho tedy změnit, ale odkloní se od něj k tvorbě vlastní reality „nového světa“, který vzniká paralelně vedle toho starého. Časem vznikne více nezávislých komunit (i virtuálních), které se budou zvětšovat v závislosti na postupném připojování se dalších lidí. Starý systém pak uschne jako bradavice a odpadne.

S novým systémem půjde ruku v ruce reforma školství zaměřená na sebepoznání. Osnovy, které dříve měly smysl, ale dnes už jsou pro děti spíše zatěžující – stejně jako soupeření – odpadnou. Děti už nebudou vedeni k tomu, aby nevyčnívaly, aby „zapadly“, tedy aby z nich vyrostly poslušní konzumenti systému. Bude kladen důraz na jejich individualitu a zároveň spolupráci s druhými.

Ve školách, které budou jiné, než jak je známe se do osnov zařadí základy astrologie, numerologie a dalších oborů v míře, která pomůže dítěti v sebepoznání. Bude se vyučovat také komunikace, a to nejen mezilidská, ale i ta se zvířaty. Ve školách se bude pracovat více s tělem, intuicí a rozvíjet vnímání. Z takových dětí budou vyrůstat dospělí se zdravou sebedůvěrou a sebereflexí, kteří mají základní povědomí o tom, kdo jsou a co se uvnitř a kolem nich děje. Nebudou tím pádem zaměřeni na úspěch kvůli hmotným věcem nebo mít potřebu hnát se za uznáním či dalšími pomyslnými „jedničkami“. Budou chtít tvořit, rozvíjet sami sebe a spolupracovat s ostatními.

Olgo, moc děkuji za rozhovor!

Mgr. Jiří Hamerský