Povídáme si s Ondrou (bývalý přítel). Zničehonic se mu začnou odkrvovat ruce. Je celý studený.
„Aha, nějaká bytost má pro mě informace“. Říkám si v duchu.
Ondra se nehýbe, ani jeho tvář. Je úplně bez mimiky. Po chvíli začne hýbat aspoň pusou.
“ Zdravíme tě, Oli. Chceme ti říct…“
Chvíli se s bytostí bavíme a já dostávám odpovědi na otázky. Pak se bytost odpojí. Ondra je zmrzlý tak si jde pustit fukar. Ví, že mi něco říkal, ale neví co….
Toto byla moje první zkušenost s channelingem.
Moje druhá, intenzivnější zkušenost:
Jsme na návštěvě u sousedky Elišky. Já v tu dobu neřeším nic, co se týče energií a při meditaci také většinou nic „nevidím“.
S Eliškou jsme se seznámili teprve nedávno. Víceméně toho o sobě moc nevíme. Z minulosti vůbec nic.
Ona už nějaký čas komunikuje s bytostmi a chtěla nás mít u spojení, abychom ji s Ondrou pozorovali.
Eliška si lehla, zavázala oči šátkem, pustila do sluchátek hudbu, do jedné ruky vzala sešit a do druhé tužku.
S Ondrou jsme si pustili netflix s tím, že se podíváme na nějaký seriál. Než totiž Eliška skončí, bude to trvat dvě až tři hodiny.
Uběhlo necelých 5 minut a mě začíná svědit hlava
Přesněji pravá půlka hlavy.
Škrábu se a po chvíli si všímám, že to nesvědí, ale dokonce pálí. Začíná mi být divně.
„Ondro, mě nějak pálí pravá strana hlavy“
Ondra kouká dál na televizi a jen prohodí, že to jsou energie. Pro něj normálka. Pro mě je to neznámá situace. Mám strach.
Hlava mě pálí, jako by mi hořela. Tluče mi srdce. Elišky egyptská kočka ke mně přijde a zklidňuje mě.
Průvodce.
Eliška se zavázanýma očima začne něco psát.
Ondra se nakloní a čte nahlas, co Eliška píše:
„Vše je v pořádku. Nebraň se, otevři se tomu…“
Je jasné, že je to určeno mně.
Po chvíli jsem ve stavu, kdy se u mě střídá pláč se smíchem (stav, kdy se čistí emoce, otevírá srdeční čakra a kanály)
Postupně si ze sedu lehám. Ani nevím jak.
Automaticky zavírám oči. Je mi strašná zima.
Ondra mě přikrývá druhou dekou a dál čte vzkazy, které mi skrze Elišku předávají Andělé, mezi nimi i Archanděl Gabriela:
„Vrať se zpátky v čase…
Rok 1996…(rok, kdy se moje máma zbláznila)
…nebyla to tvoje vina a ani chyba. Co se stalo tak se mělo stát. Vše je v naprostém pořádku a když to přijmeš, posuneš se…“
…4 květinky propusť je, zase se setkáte“. (později zjišťuji, že 4 květinky jsou 4 děti, které bych měla, kdybych dvakrát nešla na potrat a dvakrát samovolně nepotratila)
Dostávám další informace, například o zkušenostech s ayahuaskou, které pro mě prý byly učením (v Peru jsem skončila v místní nemocnici na kapačkách) a další a další informace.
Vše trvalo kolem 2 -3 hodin a domů jsem si odnesla několik popsaných papírů s informacemi, které mi později ukazovali a především pomáhali pochopit a propojit důležité věci a situace v mém životě.