„Sebelásce“ se nemusíš učit. V té jsi od narození.
Nenaučíš se jí tím, že budeš koukat do zrcátka a afirmovat, že se miluješ. Pes se taky sebelásce neučí. On se přirozeně přijímá, má se rád, je sám sebou.
Spíš se zaměř na to, proč se neřídíš svými pocity. Proč si nedovolíš být autentická?
Až si odpovíš a přijdeš na to, že je za tím strach, strach ze ztráty, opuštění a nepřijetí, tak pracuj na jejich odstranění.
Už jen uvědomění si všech těch přesvědčení, které tě nutí být v určité škatulce, aby tě druzí přijímali, abys nepřišla o práci, abys splnila očekávání druhých, je velký krok k sebelásce.
Pravděpodobně přijdeš o většinu „přátel“, o práci, možná i o manžela. To není drama, ani nespravedlivé, to je normální proces.
Řiď se svými pocity, přijímej se i se svými pomyslnými chybami a sebelásce se nemusíš učit. Prostě v ní jsi.